Zimní slunovrat
ZIMNÍ SLUNOVRAT
Nejdelší noc a nejkratší den. To je zimní slunovrat. Počátek astronomické zimy. V letošním roce přijde 21.prosince přesně v 17:28 minut. Slunce vstupuje do znamení Kozoroha, dosáhne své nejjižnější polohy na mapě noční oblohy, aby se poté vydalo na sever a vstoupilo do znamení Vodnáře, za dalších třicet dnů do znamení Ryb. První jarní den celý cyklus opět započne s železnou pravidelností znamením Berana.
Z pohledu dnešní společnosti, v její konzumní atmosféře, spěchajícím běhu času, napjatých výkonů a stále větší touze po uspokojení dalších hmotných potřeb, v této době vrcholí vánoční nákupy. Nákupní centra praskají ve švech, líbivé pozlátko kýčovité výzdoby láká nakupující a my se honíme za zdánlivou dokonalostí, spokojeností a umělou pohodou.
Namísto abychom si vychutnávali přirozené poselství této doby, užívali si končící období adventu, který nám svojí neopakovatelnou energií nabídl možnost spočinutí či vlastního usebrání, prohospodaříme takovou šanci a opouštíme své nitro. Přijímáme vnější iluzi za skutečnou a dovolíme jí, aby se zabydlela v našich životech a diktovala nám své podmínky.
Je velmi potěšitelné, že přibývá stále více lidí, u kterých falešné pozlátko postupně ztrácí svoji sílu, nedostává tolik prostoru, a tak není divu, že se ptáme, hledáme a pátráme po tom, jaký byl původní význam tohoto magického dne. S čím souvisel, co přinášel a jak jej vnímali naši předkové?
Zimní slunovrat nastává v době, kdy je síla životodárného Slunce nejslabší, kdy noc a s ní spojené síly temna dosahují vrcholu svého působení na Zemi. A protože vše neustále plyne a nikde nekončí, po tomto temném vrcholu začíná přirozeně počátek světla a Slunce pozvolna nabírá svoji sílu, která vede k postupnému obnovení života v přírodě.
Předsváteční přípravy našich předků začínaly svátkem svaté Barbory. Ve svém původním znění, Varvara, neslo toto ženské jméno sílu, ochranu a vnitřní žár a teplo. Varvara spolu s dalšími dvěma ženami chodily, oděné do bílých šatů s tvářemi zakrytými plachetkou, po domech a obdarovávaly děti dárečky, většinou ovocem a ořechy, které symbolizovaly příchod nového Slunce. Do dnešních dnů se zachoval zvyk, při kterém svobodné dívky dávaly do vázy snítku třešně či višně. Které dívce větvička vykvetla, mohla se těšit v příštím roce na svatbu.
Praslovanský název pro zimní slunovrat a rituály, které při něm probíhaly, zněl "Kračun". Jeho původ není dnes jednoznačný. Můžeme se přiklonit k teorii, že je odvozen od slova "kráčet", tedy vstupovat do dalšího období, nebo od významu "krátký den". Kračun byl spojen s temnotou, s obdobím nejdelších nocí a krátkých dní. Současně přinášel možnost vnitřní retrospektivy, dával příležitost k vzájemnému odpouštění, zbavení se zloby a zášti, abychom do dalšího období vstupovali v čistotě. Tento velký svátek se slavil v průběhu tří dnů.
První noc před slunovratem znamenala ukončení vnitřní retrospekce, probíhala mentální i tělesná očista. Druhý den byl ve znamení půstu na počest zrození boha Slunce, protože naši předkové považovali za velkou vzácnost a svátost přivítat jej opravdu v čistotě na všech úrovních. Současně se připravoval hodovní stůl, který byl nachystán venku. Byl to poslední den, kdy s večerem odcházelo staré Slunce a jediná noc v roce, kdy jsme nebyli chráněni jeho paprsky. Proto se zapalovaly na kopcích velké rituální ohně, aby jim poslední sluneční paprsky daly sílu a prostřednictvím ohně chránily všechny rody, než se ráno narodí Slunce nové.
U ohňů po celou noc setrvávaly rodiny i s dětmi a hodovaly. Na stolech bylo nachystáno devatero jídel jako poděkování každému měsíci v roce. V každém kraji či rodě bychom našli místní speciality. Základním jídlem byl velký kulatý chleba, který se krájel na tolik dílů, kolik členů rodu bylo u tabule. Určitě se nezapomínalo na hrách, ať již v podobě hrachové kaše nebo jeho házení na stěnu za účelem věštění budoucnosti. Rozkrojená jablka o půlnoci věštila zdraví, oříšky symbolizovaly hojnost a jejich lodičky plovoucí po vodě naznačovaly, který člen rodiny zůstane a kdo rodinu opustí. A česnek byl důležitý na ochranu před temnými silami. Zbytky jídel ze slavnostní tabule se odnášely nejen domácím zvířatům, ale také do lesa, aby se usmířili lesní duchové a ke stromům v zahradě s poděkováním a prosbou a zajištění hojné úrody.
Třetí den se odehrával ve znamení oslav. První paprsky nového slunce vítali naši předkové tancem. Věřili, že mu předávají sílu, aby jim ji mohlo vracet v průběhu celého roku, zejména pak v létě, kdy ji potřebovala úroda ke svému zrání. Již tak brzy a s plnou vírou v dokonalost prostého řádu přírody si zajišťovali hojnosti potravy pro své další žití.
Ve starobylých příbytcích bychom našli výzdobu z větví sosen nebo jedle jako symboly dlouhověkosti, protože tyto stromy se dožívají až několik tisíc let. Vánoční stromečky se tradují od 19. století a nejsou původním slovanským zvykem.
Oslavy zimního slunovratu byly později u Slovanů nahrazeny křesťanskými Vánocemi a oslavy zrození slunečního božstva svátkem narození Ježíše Krista.
Záleží jenom na každém jednom z nás, jakou cestou se vydáme a jakým způsobem si vychutnáme adventní a vánoční čas. Jsem si jista, že ti, kteří se rozhodují srdcem jsou již neomylně ve své přirozenosti a autenticitě přitahováni a mile zváni vzpomínkou na své milované a jejich zvyky a obyčeje. Dávají přednost spíše vnitřním hodnotám než těm, které jsou prvoplánově z venku líbivé, avšak v realitě běžných dní brzy pomíjivé.
Ať už si svá obydlí vyzdobíme jakkoli, na naší štědrovečerní tabuli budeme nabízet pokrmy různých chutí, barev, původu a pod vánočním stromkem najdeme různá překvapení, zachovejme si v srdci vděčnost, vzpomínku a lásku. Vzpomeňme při svíčce, která nám může třeba připomenout velký ochranný oheň, na skutečnost, že naše současná přítomnost by nebyla možná bez pokorného soužití našich předků s přírodou. Zkusme se naladit na odcházející tmu, přijmout její temnou úlohu a přivítat s důvěrou novou sílu slunečních paprsků, která nás spolehlivě povede naší příští cestou.
Autorka: Romana Junková