Báseň Moravské Slovácko

Moravské Slovácko

Já padal jsem snad volným pádem,

do hmoty nebyl jen tak hozen,

já toužil jsem být tady zrozen,

a zrát tu jak vína hrozen.

 

V tomto úrodném kraji,

kde krásou přírody se dech tají,

lidé se zde rádi mají,

tradici Slovanů znají.

 

Vyšívané kroje a tvorba v písni,

posílí duši i když je v tísni,

muzika brnkne na nejednu strunečku,

chasa si zazpívá na pěknů notečku.

 

Už vím, proč říká se tvorba lidová,

ta ze srdce je a tím se dochová,

neb jest to projev Božského citu,

od Prvopodstaty s člověkem je tu.

 

Matička Země je všude krásná,

vyzařuje z ní síla Lásky spásná,

dočasný domov, kde toužil jsem být,

projevovat Božství, ráj na Zemi mít.

 

To všechno dostává veškeré lidstvo,

že má být člověkem, může si být jisto,

jen záleží na jeho svobodné vůli,

jak ve svém Středu rozpozná v danou chvíli.

 

Přichází nové Světla děje,

mnohá duše se radostí směje,

neb cítí ty Boha doteky,

prožitek v duši odvěký.

 

Vše oživuje se v nás bez přestání,

neb nastal čas Nevědomosti tání,

proto ukotvujte paprsky Světla,

by Vědomost člověka pochybnosti smetla.

 

Žijme v radosti, klidu a nadšení,

Že uvědomujeme si duchovní podstatu na Zemi bytí,

Což nejsilnější pohon jest, pro plnohodnotné žití.

 

Autorka: přijala Alša z Moravy

 

Žena v kroji

dekor

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.