Navštiv nově také naší prodejnu na Praze 2, Londýnská 81 s otevírací dobou Po-Pá 10-18h. Těšíme se na Tebe.

Prázdniny u babičky

Prázdniny u babičky

a u dědy, samozřejmě. Zkrátka tam, kde je všechno jiné a jinak. Pamatujete si ještě to nádherné období, když přišel poslední den školy a my už jsme byli jednou nohou na venkově? A což teprve, když nastal ten skutečný den, kdy jsme se nedočkavě ráno probudili a společně s rodiči jsme se vydali na cestu.roduslava_prazdniny_u_babicky_3r

Protože zkrátka u babičky, na venkově, tam je neobyčejně. Ve mně ten zážitek zůstal doposud. S přibývajícími léty se více méně mění jeho intenzita, konkrétní vzpomínky poněkud blednou, ale pocity, nálada, atmosféra, ty zůstávají.

Ta volnost, kamarádi, sestřenice, bratranci, tety, strejdové a samozřejmě babička a děda. Chvíle, kdy jsme si mohli dělat, co jsme chtěli. Pravda, ne vždy jsme to přesně věděli. Občas přišla i nuda, zvláštní nápady, zkoušení a tápání. A to bylo právě ono. Přirozeně, prostřednictvím i nechtěného dobrodružství, jsme si měli možnost vyzkoušet, co chceme, co nás baví. Co je fajn a co už je nebezpečné. Líbilo se nám, když starší děti mohly sami od sebe radit mladším, doplňovali jsme se, vyměňovali si nápady. I ty hodně ztřeštěné, ale naštěstí, nějakým přirozeným způsobem, se našel vždycky někdo z dospěláků, kdo byl v pravý čas na správném místě a nikdy se nic závažného nestalo. Pár potlučených kolen, odřenin, sem tam nějaká drobná spálenina od dobrodružného nočního ohně, ale to všechno za to stálo!

roduslava_prazdniny_u_babicky_2r

Za co? Přece za to vlastní zkoušení, poznávání. Za volný čas, ze kterého se vždy vyklubalo nakonec báječné dobrodružství, napínavá zábava, legrace, soutěže, hry. Dokázali jsme ve své fantazii vzbudit nevídané, objevovali jsme svět po svém. Obyčejný provázek, dřevěná vařečka či ve stodole nalezené cosi, co jsme ani nevěděli, k čemu sloužilo, se proměnilo v našich očích v předměty, které jsme právě potřebovali třeba k uzlování, improvizovanému vaření nebo ke stavbě obydlí z větví, listí a mechu. Jak báječně se v něm vymýšlely další hry a přiznejme si, také lumpárny.

Bylo zároveň důležité vědět, že se vždy můžeme obrátit pro radu k dědovi či babičce. Byli tu s námi stále, ale byli natolik moudří, že nám poskytli obrovský prostor a přitom jsme cítili jejich ochranitelská křídla. Jemně, leč s důrazem, byl – li třeba, nám dokázali vymezit hranice, mantinely. Ne vždy se nám je chtělo respektovat, ale jejich laskavá nicméně nesmlouvavá autorita si žádala své. Jinak to nešlo a jinak jsme to ani neuměli. Současně jsme znali a věděli, kam patříme, kde je naše místo.

A to bylo velmi cenné zjištění a užitečná znalost. Myslím, že některé dnešní děti s tím mohou  mít problém. Stačí se jen zastavit na dětském hřišti, parku či si jen všímat, jak se chovají nejen děti, ale také jejich rodiče. Někdy mívám dojem, že maminky a tatínkové, kteří to samozřejmě myslí se svými ratolestmi jen dobře, svým dětem plánují čas na minuty, tak moc o ně chtějí neustále pečovat. Paradoxně jim tím berou možnost vlastní spontánní hry, objevování a zkoušení. Ono je totiž jistě dobře vzdělávat se teoreticky o výchově vlastních dětí, jen je třeba tu teorii brát jako vhodné nasměrování a doporučení při současném respektu k vlastní osobnosti svého dítěte. A pokud se dokážeme současně ohlédnout do minulosti a nakouknout do kuchyně našich předků, máme už dost inspirace k tomu, nechat vlastním dětem jejich vnitřní prostor k objevování a zjišťování. Za láskyplného dohledu rodičů je bude provázet a dovede je napříště přesně tam, kam bude třeba.

roduslava_prazdniny_u_babicky_5r

A z těchto zdrojů pak budou moci čerpat v dospívání a v dospělosti. Vlastní korekcí, osobní zkušeností, která přijde pokaždé úměrně k věku a kterou budou umět sami využít, najdou své vlastní zdroje a osobní sílu. 

Nechme tedy své děti čas od času se nudit, dopřejme jim jejich volný čas k tomu, aby se samy mohly rozhodnout, jak s ním naloží. I to je tvoření, inspirace, improvizace, které povznáší ducha a tříbí mysl. Potřebujeme je v každém věku jako koření, zdroj života a radosti. Dopřejme tvořivou volnost i svým dětem, dáme jim ten největší dárek. Jeho pravou hodnotu však nejspíš objevíme společně až v budoucnu. I tak se vyplatí.

Autorka: Romana Junková

dekor