Navštiv nově také naší prodejnu na Praze 2, Londýnská 81 s otevírací dobou Po-Pá 10-18h. Těšíme se na Tebe.

Vlaštovky

Vlaštovky

Přilétají na jaře a svým rozpustilým štěbetáním a radostným letem přinášejí do našich srdcí příslib teplých a dlouhých dní. Pilně staví svá nezaměnitelná hnízda, aby v nich, až dle Matky Přírody bude ten správný čas, s přirozenou odpovědností a láskou vyvedly do dnešního světa své potomky.

Pro svá hnízda neomylně nalézají místa pod střechami domů, v rozích jejich oken. Velmi často se se zvláštní oblibou pravidelně i po několik let vrací na svá oblíbená hnízdiště. Pak stačí loňská hnízda jen pečlivě opravit a útulný a bezpečný příbytek je uchystán pro jeden z prastarých a nejpřirozenějších aktů co svět světem stojí. Narození mláďat a pokračování rodu.

Od nepaměti se traduje, že pokud se v domě uhnízdí vlaštovky, přinášejí štěstí a požehnání. I k nám domů pravidelně přilétají. Potom opravdu v úžasu hledím a pozoruji, jak opravují, připravují a chystají. Pomalu, po kouskách, ale přitom jistě a spolehlivě. Od brzkého rána do pozdního večera. A co teprve, když se ta s láskou opečovaná hnízda zaplní mláďaty! Milí rodiče mají plné ruce práce. Je velmi inspirující pozorovat tyhle pilné a radostné ptáčky. Vždy je vítám, náš dům je pro ně otevřený a čím víc hnízd u nás máme, tím jsme raději.

roduslava_26

Jenže to bychom nebyli my, lidé, abychom si nedokázali pokazit i takovou zdánlivě obyčejnou událost, jako je hnízdění vlaštovek. Bylo mi velmi smutno na duši, když jsem u sousedů viděla jejich opravený a novotou zářící dům, který je opentlen blýskavými fáborky. Dali je vážně přesně do těch míst, kde ještě v loňském jaře vlaštovky měly svá hnízda a kam se také, jako k nám, opakovaně vracely.

Jen pýcha, nabubřelost a pohrdání Přirozeností mohou být příčinou takového jednání. Povýšení vlastních hmotných a majetkových potřeb nad jemnost, opravdovost a vlastně Život sám. Pořád ještě někteří z nás tolik lpíme na svých statcích, že dokážeme neomaleně a bezcitně zničit to, co vzniklo z prosté obyčejnosti.

Jak se asi takoví lidé chovají sami k sobě, ke své rodině, ke svým přátelům, ke společnosti? Jaký mají přístup k přírodě, lidskosti a zákonům Pravdy? Nedělejme si iluze. Z jejich myšlení, jednání, činů a skutků jasně vyčteme, jak to mají. Vůbec je nepadne, co těmi svými fáborky způsobí vlaštovkám, které se na jaře vrátí a s důvěrou hledají svá původní bydliště, kde by vyvedly nové potomstvo. Nejsou schopni cítit jejich zmatek, mají jiné priority a jiný způsob vnímání.  Vlaštovky si poradí.  Svá hnízda postaví jinde a jejich mláďata stejně spatří světlo světa a dočkají se obětavé péče milujících rodičů, rod bude pokračovat.

Je snad špatně mít hezký dům, novou fasádu, radovat se z toho a cítit se tam dobře? Vůbec ne, je to v pořádku. Dopřejme si, co nám patří, co nám dělá radost. Buďme ovšem, prosím, v souladu sami se sebou. Se svými city a pocity. Pokud takto budeme jednat, ani by nás nenapadlo bránit jakémukoli přirozenému dění a konání. Je snad vlaštovčí hnízdo opravdu takovou újmou na kráse nové omítky? Dali byste přednost soužití s vlaštovkami, poslouchali byste jejich štěbetání, sdíleli s nimi radost ze života? Já ano. A věřila bych, že spolu s nimi podle staré tradice přichází požehnání a radost.

 A ten namyšlený a neomalený člověk? Je jistě spokojený se svým novým, vyšperkovaným příbytkem.  Nechme takovým lidem jejich postoje. A přejme jim, aby cesta k jejich „vlaštovkám“ byla užitečná, bohatá na poznání a pomohla jim objevit právě to, co sami potřebují.

 Autorka:Romana Junková