Velikonoce a naši předkové

VELIKONOCE

Naši Předkové slavili čtyři velké hlavní svátky (kromě množství drobnějších):

- den jarní (věsna) rovnodennosti (21. března) – svátek se nazýval Komojedica na počest sílícího Slunce – Jarily

- den letního slunovratu (21. června) – svátek na počest mohutnějícího Slunce – Boha Kupaly

- den podzimní (oseň) rovnodennosti ( 21.září) – svátek na počest na odpočinek odcházejícího stárnoucího Slunce – Svetovíta

- den zimního slunovratu (21.prosince) – svátek na počest narození Slunce – mladého Boha Koljady

Z tohoto vyplývá, že se naši Předkové řídili kultem – kalendářem Slunce, což je kult Života, nikoliv kultem – kalendářem lunným. Svátky jsou v kalendáři řídícím se Sluncem pevně stanovené, oproti svátkům v kalendáři lunném jsou mnohé pohyblivé, jako právě současné Velikonoce.

Původní svátek jaraKomojedica – byl oslavou sílícího Jarily Slunce. Byl velmi důležitým svátkem, protože po zimě měl probudit síly člověka do následujícího plodného období, v němž bylo zapotřebí vypěstovat úrodu živící rod celou následující zimu. Proto trval 2 týdny (2 x 9 dní, týden měl 9 dní, 1 týden před a 1 týden po rovnodennosti), hlavní oslava trvala 3dny – 1 den před rovnodenností, den rovnodennosti a 1 den po rovnodennosti. Symboly se nesly v duchu jara, posilovaly probouzení sil Slunce, pohyb, dobrou úrodu, plodnost – malování vajíček se uchovalo do dnešních dnů. Vajíčka byla malována různými technikami – ale zejména voskemsymboly ochrany, plodnosti, pohybu, slunce, probuzení, obnovení a rozkvět přírody atd., častokrát ve starých motivech uvidíme právě svastičné obrazy. Jídla a dobrot byla hojnost, ale nikdy ne krvavé, tj. masité. Před oslavou se uklízely příbytky, aby do nich mohla vstoupit nová jarní síla Slunce Jarily, vzpomínalo se na Předky, s nimiž se dělilo o dobroty na stole. Nikdy se nedělali oběti, pouze se dávaly dary či úlitby (ulití z poháru). Zároveň je den jarní rovnodennosti – přesně den následující - Ženským svátkem, protože s ženou souvisí dar nového probouzejícího se života.

roduslava_velikonoce_bez loga

Jak velká síla byla v našich svátcích zakořeněna je poznat do současnosti. I křesťané přijali malovaná vajíčka jako symbol plodnosti a zrodu všeho nového, jelikož byl v nás tak silně uchycen, že jsme se jej odmítali vzdát. Stejně tak jako mladé větvičky jív, s nimiž se jemně šlehaly dívky a ženy, aby do nich přešla síla rozpukajícího se stromu. Krajově je mnoho dalších zvyklostí. Například polévání vodou, což je spojenou s očistou po zimě a předáním síly, čilosti, zdraví a moudrosti. Oproti tomu pečení mazanců je ryze křesťanský zvyk spojený s pomazáním Krista. Rovněž posvěcování jídla a obětin, které byly i krvavé – beránek, je pouze křesťanskou záležitostí.

Velikonoce máme za rohem. Ti, co cítíte, že vaše tradice a svátky jsou spojeny s jinými kořeny než žido-křesťanskými, hledejte. Hledejte v dalších pramenech a otvírejte svoji vlastní paměť, abyste se sami rozpomněli na události dávno minulé a sami věděli, kde jsou vaše kořeny, z nichž je třeba čerpat. Potom  temnota či hrubá síla naplní tady svoji roli a světlo bude moci opět zazářit. Aby zářilo stále, je třeba se velmi hluboce zamyslet nad úlohou obou protipólů – světla a temnoty, jemnosti a hrubosti – pochopit jejich úlohu v roli Světa a Vesmíru a najít mezi nimi rovnováhu, soulad. Vrátíme-li se k úsloví, podle něhož žili naši Předkové: „Cti Bohy a Předky své a žij v souladu se Svědomím (společné světlé vědomí lidí a Bohů), máme velkou šanci vrátit potřebnou rovnováhu tomuto světu a žít v míru.

Autor: Věra Ovečková

dekor

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.