Naši předkové a příroda

NAŠI PŘEDKOVÉ VE SPOJENÍ S PŘÍRODOU

 

Naši předkové byli bytostně spjati s přírodou. Byli její nedílnou součástí a společně tvořili neodmyslitelný celek. Z této jednoty se rodili, do ní se v čase své smrti vraceli. Jejich vztah k tomu jedinečnému Zdroji byl na jednu stranu velmi praktický, z jiného úhlu pohledu jej můžeme vnímat jako posvátný. A příroda na tento jejich postoj slyšela a odpovídala. Dávala jim své dary a oni je s respektem a s úctou přijímali a vděčně využívali. S pokorou respektovali její rytmus a přirozeně se mu podřizovali. Nejen to. On jim byl rádcem, vedl je v jejich aktivitách i odpočinku. Vše mělo své místo, smysl a čas.

DSC_9141

Naši předkové žili prostě, přirozeně a jednoduše. V kontrastu dnešní doby si této jejich životní filozofie můžeme všimnout třeba u původní české stravy. To, co oni jedli běžně, my dnes objevujeme jako něco nového, nezvyklého a zejména zdravého. Zajímá nás to, zkoušíme ta obyčejná lidová jídla a jsme překvapeni, jak jsou chutná. A potěší nás, že v celku také levná a rychlá.

Vše, co se tenkrát jedlo, bylo jen z vlastních zdrojů. S láskou vypěstované, vlastní rukou sázené či chované. Pečlivě opečované. S úctou a pokorou zkonzumované. Kvalita takové stravy byla neporovnatelná s tou dnešní a lidský otisk v ní byl nezanedbatelný. Dnes si už jen můžeme klást otázku, co vlastně bylo tím důležitějším zdrojem energie v potravě našich předků. Přirozená strava nebo energetický vklad těch, co tady byli před námi? Řekla bych, že ruku v ruce obojí.

  Při slunci nebo v dešti, v teple nebo v zimě, na pole či do chléva se jednoduše muselo. Obilí nepočká, dobytek si žádá své. Dřevo z lesa je nezbytnost, bez něj by nebylo ani teplo, ani uvařeno. V den všední i ve svátek. Vždy na prvním místě, o lidi bylo postaráno až později. Uměli bychom si něco takového dnes představit? Jenom pár statečných a zapálených, tělem i duší oddaných jedinců či rodin se dnes vydává na tuto nelehkou cestu. A ti, kdo vytrvají, nelitují. Poznávají tu sílu, která tady byla tenkrát a lze ji využít i dnes. Nikam nezmizela, neztratila se. To jen my ji nyní už neslyšíme, nevnímáme, nemáme na ni čas. Jen sporadicky se zastavíme, nastavíme tvář slunci, chvilku rozjímáme.DSC_4887 

Ke svému nelehkému avšak uctívanému životu potřebovali předkové vlastní sílu. V těle i v mysli. Periodické střídání ročních dob je vedlo, ukazovalo nezbytný čas k oddechu, stejně jako tu správnou dobu pro činnosti, které zajišťovaly jejich vlastní existenci. Respektovali klid zimního spočinutí, uctívali slunovrat, využívali svěží jarní energii, letní žár a podzimní utišení. Bez takového přirozeného plynutí by jejich žití v tehdejších podmínkách pozbylo smyslu, účelu a stalo by se živořením.

Byli moudří a věděli, že život je dar a chovali jej v úctě, stejně tak jako přírodu, ze které vzešel. Proto jejich odkaz nabízí bohaté zdroje informací, poznatků a poučení i pro nás, kteří je následujeme.

 

Autorka: Romana Junková

dekor

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.