Navštiv nově také naší prodejnu na Praze 2, Londýnská 81 s otevírací dobou Po-Pá 10-18h. Těšíme se na Tebe.

Síla rodu

SÍLA RODU

Děti jsou dnes jiné, říkáme často a s tichým údivem, starostí a lítostí se snažíme dílem o pochopení, částečně o společnou komunikaci a v tom horším případě o totální převahu vlastní autority.

Vláčíme je brzy ráno do školky, organizujeme jim čas dle našich představ a plánujeme jim kroužky a mimoškolní činnost. Jsme přesvědčeni, že je to pro jejich dobro, pro ten správný a jediný vývoj, který je dovede ke spokojenému životu. K dovršení všeho si do nich projektujeme vlastní neúspěchy či nesplněná přání, a tak, když přijde čas, dokážeme je mistrně vmanipulovat na střední a snad i vysokou školu.

Opravdu jsou děti dnes tolik jiné? Vždyť každé miminko, které přijde na svět přichází v čistotě, ve své jedinečnosti a přináší si  vše, co v jeho genech vědomě či nevědomě, ale stoprocentně s láskou otiskli  jeho předkové. Není to jenom náš úhel pohledu, který se nám snaží namluvit jinakost našich dětí? Nejde snad o důsledek pochroumaných a nemocných příbuzenských a rodových vztahů a linií, které se v průběhu let a nebojme se říci i staletí, narušily, přetrhaly či dokonce snad ztratily?

roduslava_srce na traverze

V dávné minulosti, tehdy, kdy rodové spojení bylo posvátné a dávalo všem svým příslušníkům sílu, lásku, radost a podporu, nebylo myslitelné, aby se všichni společně neřídili vlastním citem. Proto úcta, požehnání, pokora, poděkování, odpuštění a bytostné vnímání duše a vlastních pocitů bylo tím, co každému z nich dodávalo sílu a nezbytné vědomí sounáležitosti. Stejně tak jako důležité kořeny, které v dobách dobrých i zlých byly kotvou, místem jistoty, posvátným odkazem a současně darem do budoucnosti.

Dnes má mnoho dětí své prarodiče v lepším případě v jiném městě, nebo již nežijí. V době, která zaměstnává jejich rodiče natolik, že na ně nemají čas a vlastní péči suplují náhradním programem, není divu, že se prohlubuje absence přímých rodinných pout a darů, které se v nich skrývají. Naši potomci nemají čas pro svobodné tvoření, nedostává se jim prostor pro obyčejnou dětskou hru, která by jim pomohla ukázat cestu, jak v sobě objevit poklady jejich dědů a babiček. Není potom divu, že se děti cítí bezradné, chybí jim bezpečné hranice a vnímání rodové kontinuity.

Strom, který nemá kořeny, postupně vyschne a stejně tak se člověk, který nemá spojení se svým Rodem, cítí nenaplněný, vnímá pocity opuštěnosti, nejistoty a ztráty. Jedním z kroků, který můžeme dnes udělat, je uvědomit si vztahy se svými nejbližšími, s rodiči. I pokud již nežijí a my v sobě doposud cítíme neshody, zlobu, ublíženost,  můžeme použít mocný nástroj, odpuštění. Odpusťme jim, protože i ty jejich činy, pro které se na ně zlobíme, oni tehdy dělali upřímně a tak nejlépe, jak uměli. Až za hrob prožívaná zloba přináší pouze další uzlíky na rodové spirále, jejíž energie přestává volně proudit a přináší jen další potíže. Odpusťme jim kvůli sobě, změňme sami sebe a zákon přitažlivosti nám již sám přinese další změny a uzdravení rodové energie.

V původním rodovém systému každý z jeho členů dělal vše pro blaho celého rodu. Samozřejmě dle svých možností a schopností. Všechno probíhalo harmonicky a v souladu. Mladší ctili a respektovali starší, dostávali od nich požehnání pro své další kroky životem. Byl to symbolický obřad, který však umožňoval získat přístup k rodovým energiím a díky tomu lépe chápali a přijímali i složité životní situace. To jim umožňovalo zpětnou vazbou uzdravit či očistit místa nebo situace, kde energie rodu neplnila svůj účel, byla zablokovaná a její tok nebyl plynulý.

roduslava_les_2

Bylo zvykem, že děti děkovaly svým rodičům za své narození. Je to velký projev vděčnosti ve hmotném světě, jenž svým přesahem dokáže ovlivnit nemocné vztahy, protože každý z nás je článkem v řetězci pokolení a opíráme se o své předky. Naši předkové se postarali o náš příchod a my připravujeme přivítání našim potomkům.

Z daleké minulosti se nám zachoval symbolický obraz Rodu v podobě stromu. Kořeny představují zemřelé předky, kmen je věnován stávajícím živým a v koruně najdeme budoucnost. Hledejme v tomto náznaku jednotu a kontinuitu našich životů, věčný koloběh v přírodě, která je stejně jako člověk součástí Vesmíru. Na podzim listy opadají, aby se na jaře mohly znovu nalít pupeny  a zrodit svěží nové mladé a zelené listy. Podobně, jako zrození a smrt jsou věčnou a neoddělitelnou součástí lidského života z pokolení na pokolení.

Co tedy můžeme udělat my, kteří jsme přišli do vlastní současnosti, pro to, abychom ucítili to čarovné pouto, mocný odkaz a navázali tam, kde se nitky v našich Rodech zkřížily, popletly nebo snad dokonce ztratily úplně?

Dnešní děti nejsou jiné. To si jen namlouváme. Jsou přesně takové, jaké mají být. Dovolíme-li, mohou být našimi učiteli a průvodci. Spolu s nimi se učme hledat v sobě volání Rodu a svým  příkladem jim buďme nápomocni v jejich cestě. Naše společné nitky vlastní rodové energie možná jen čekají na ten správný podnět, aby nám ukázaly, co vše je v nás skryto a čeká na své odhalení.

Roduslava_kronika_rodu_1

Jedním z kroků, který nás a naše děti bude provázet, ukáže nám směr a zachová autentické vzpomínky těm, kteří nás budou ve svém žití v linii Rodu následovat, může být psaní rodové kroniky. Zkuste si představit klidný večer, tichý soumrak, vzájemné souznění celé rodiny shromážděné u společného stolu. Není to lákavá možnost vtisknout bílé, čisté nepopsané stránce své pocity, vjemy, sdílené naladění? Nechť má každý člen možnost podělit se o to své, jedinečné vnímání svého aktuálního bytí. O své zkušenosti, prožitky, ale také sny a přání. Slovem, větou, veršem  nebo snad i obrázkem. Jednoduše čímkoli, co příštím generacím přinese čisté a opravdové svědectví o tom, jak žili ti před nimi. Svědectví, které nebude zkreslené a pokřivené oficiálními dějinami, vnějšími vlivy a obecným vnímáním skutečnosti.

Není to až tak složité. Vděk, láska, odpuštění a přerovnání vlastních hodnot ve prospěch sama sebe a našich dětí. Již mnoho z nás se naučilo naslouchat sami sobě a vydali jsme se zkrátka jiným směrem než většina. Každý nový krok, nový směr, nový začátek z počátku stojí na vratkých nohách. S pochybnostmi, otázkami a obavami. Je to běžné a normální. Naštěstí je těch, kteří se už odvážili a prošli náročnými začátky, již stále víc a svou radou a pomocnou rukou jsou tu pro ty další.

Autor: Romana Junková

dekor

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.