Úvod – Slované

Kdo ztratil povědomí o svých předcích, jako by ztratil sám sebe

 

Slovane1

Jako slovanské (původně spíš slavjanské) národy či kmeny jsme prošli mnohými těžkými zkouškami, kdy byla síla našich srdcí umlčována. Naše dějiny (naše děje) byly zaměněny za historii (his-tory – z jejich tóry – judaismus), rody byly zpřetrhávány, zabíjeny, ničeny i degenerovány. Kultura (kult-u-ra – jednota všeho) byla vyměněna za civilizaci. Oddělení od rodu, přírody a Bohů vedlo k rozpadu společnosti, vyvolalo chaos a zablokování přístupu k moudrosti vlastní DNA, což mělo za následek přetržení rodové paměti.

Přes všechny tyto snahy zničit nás, potomky slavných rodů, se dnes opět probouzíme k životu, očišťujeme se, aby naše vlastní světlo opět zazářilo a pomohlo nám do našich životů navrátit úctu, respekt i lásku (ljubov). Jedině tak je možné dojít do rovnosti a harmonie se vším živým.

Žijeme v nádherné době, v níž může každý sám za sebe přispívat k celkové proměně života na Zemi. Rozpomínáme se na to, kým jsme, odkud jsme přišli a proč tu jsme. Odkrýváme své pravé dějiny. Otevíráme svoji rodovou paměť a skrze ni se napojujeme na hlubokou moudrost našich předků. Ta je ukryta i v našem původním několik tisíc let starém písmu, v našem kalendáři, jehož data jsou zachována ve starých kamenných náhrobcích. Ty přinášejí důkazy o starobylosti naší kultury, neboť dnes by se podle tohoto kalendáře psal rok 7524 od uzavření míru v Hvězdném chrámu. Z toho můžeme usuzovat, že naše rody jsou ještě starší, než jsme se domnívali. Odkud asi pocházejí?Slovane2

Naši předci žili v míru a pokoji celá tisíciletí. Lidé v nich vyzpívávali svou lásku ke všemu živému, tvořili svět plný radosti. Moc dobře věděli, že čím je člověk naplněn, to vyzařuje i do svého okolí. Proto žili v jednotě sami se sebou, se všemi svými blízkými, s přírodou (stojí při rodě) i Vesmírem (věs mir – celý svět, kosmos).

To, co se dnes děje kolem nás, je jenom odrazem našich vnitřních světů – je to zrcadlo našeho vnitřního Vesmíru.

Probouzíme se, jsme si sami sebe vědomí, měníme sebe – své nitro a opět dovolujeme zářit svým vnitřním světlům. Cestu k návratu nám naši předkové ve svém dědictví předali – je to cesta do vlastního nitra...

Jakmile na ni vstoupíme, zjistíme, že být Slovanem (Slavjanem, dříve Rusičem, Vedrusem atd.) znamená jím být v každém okamžiku svého života – nejen ve všedním nebo svátečním dnu a oděvu. Časem se prohlubují naše znalosti o použití slovanských symbolů, mění se naše myšlení i chování, a v konečném důsledku se transformuje i celý způsob našeho života.

Být Slovanem znamená být hrdým a pokorným zároveň. Hrdým na to, kým jsem, hrdým na dějiny svých rodů, které sahají až k Bohům. Pokorným před jediným Bohem – Tvůrcem všeho. Zároveň to znamená dělat čest svému rodu a cítit úctu k sobě i ke všem jeho členům.

Ať se tedy naše rody pozvednou z prachu a hrdě nesou symboly slovanství a šíří je dál.

Autorka: Věra Ovečková

dekor

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.