Letní slunovrat
LETNÍ SLUNOVRAT
Krásný letní čas, kdo by ho neměl rád? Slunce vysoko na obloze, doba dovolených, prázdnin, odpočinku. Současně období dozrávání, sklízení a vyvrcholení první poloviny roku. Dny se pomalu, ale jistě prodlužují, jsou čím dál víc teplejší, máme větší potřebu trávit čas venku, setkávat se s lidmi, chodit do společnosti a vše směřovat k radosti ze života. Radost, snění, bezstarostnost jsou emoce náležící elementu ohně, který patří létu.
Přirozeně, že každé roční období má svůj význam a jedinečnou atmosféru. Každý z nás máme to své, oblíbené, které bychom s trochou nadsázky upřednostnili před těmi ostatními a neskromně si přáli, aby právě ono trvalo celý rok a mohli jsme si ho náležitě užívat. I když víme, že to již ze základního principu koloběhu života v přírodě není možné.
Od pohodlného odpočinku, jenž nám dobíjí úbytek fyzických i psychických sil, přes obyčejné lenošení, kdy si výjimečně slastně dovolíme nedělat vůbec nic, snad jen prostě být a vychutnávat si to, co právě je, až k aktivnímu sportu či turistice. Využíváme plnými doušky dny pracovního volna a školních prázdnin. Napadne nás, jak tento čas vnímali naši předkové? Umíme si představit, jaký pro ně měl význam, nejen praktický, ale také jak jej chápali ve své symbolice?
V životě našich předků byl letní slunovrat významným dnem. Slunce dosahuje na obloze svého vrcholu, prožíváme nejdelší den a nejkratší noc v roce. České slovo slunovrat vzniklo podle ročního pohybu slunce vycházejícího nad obzorem. Poté, co slunce dospělo k nejsevernějšímu bodu východů a západů, se bude nyní vracet po obzoru na jih. Nejjižnějšího bodu na své pouti dosáhne za zimního slunovratu.
Od tohoto dne vrcholícímu slunci začíná ubývat síla, i když žhavé letní dny tomu zdánlivě nenasvědčují. Naši předkové byli moudří a věděli s jistotou, že žár letních dní a nezřídka i nocí, už pomalu signalizuje vrcholnou dobu roku, sklizně a pozvolný úbytek energie. Z praktického hlediska v těchto dnech ukončili senoseč a čekali na žně, nastával tedy čas na odpočinek.
S vrozenou úctou a pokorou ke všemu přirozenému i tentokrát respektovali Matku přírodu a laskavý dech její moudrosti. V den letního slunovratu zapalovali na nejvyšších kopcích posvátné ohně na počest slunci, kterému tímto vzdávali nejen úctu, ale také věřili, že teplo a světlo podpoří jeho slábnoucí sílu, zajistí zdárný průběh léta a dobrou sklizeň. Lidé kolem nich tančili a bylinami zapálenými z ohně žehnali dobytku. Uhlíky ze slunovratových ohňů rozhazovali po polích pro zajištění kvalitní úrody. Podle tradice bylinky sbírané za této noci mají nejvyšší účinnost, neboť se věřilo, že pro přírodu v nastávajícím období přichází čas odpočinku a bylinky ztrácí svou magickou moc.
Nedílnou součástí oslav bylo obřadné koupání, která přinášelo životní sílu. Koupel v tomto období byla považována za obzvlášť očistnou a zajišťovala pevné zdraví po celý rok.
Pojďme se zkusit v den letošního letního slunovratu přiblížit našim předkům. Připadá na středu, pracovní den uprostřed týdne. Zdánlivě záminka k argumentu, že přeci nemáme čas a jsou důležitější věci, které jsou naléhavé, neodkladné a nepočkají. Nemusíme přeci skutečně pálit ohně, sbírat bylinky nebo odjíždět k nejbližšímu rybníku či řece. I když by to bylo krásné, magické a kouzelné.
S našimi blízkými, s těmi, kteří už tu s námi nejsou, přesto kdysi položili základy i pro naše životy, můžeme být ve spojení v duchu. V našich městských domovech, v hluku vnějšího prostředí a v naléhavosti našich myšlenek zkusme najít tiché místo. Je v našem srdci a stačí pár chvil u zapálené svíčky s tichou vzpomínkou, poděkováním a přáním.
Síla slunce a moudrost přírody je tu pro každého z nás.
Autorka: Romana Junková
