Jarní rovnodennost

JARNÍ ROVNODENNOST

Dvakrát v roce máme možnost prožít magický čas, kdy den je roven noci. Čas nabitý zvláštní osobitou energií, přinášející nám vždy své laskavé poselství. Podzimní rovnodennost nám dává možnost poděkovat přírodě ukládající se ke spánku za její dary, společně s ní se zklidňujeme, bilancujeme a chystáme se využít zimní čas k odpočinku a nabrání nových sil. Jarní rovnodennost  znamená prodlužující se den, roste pozitivní vlna sluneční energie, která je hybatelem nového života v přírodě i v nás.

Z astronomického hlediska Slunce při svém zdánlivém ročním pohybu přetíná světový rovník, přechází z jižní polokoule na severní a vstupuje do znamení Berana. V letošním roce jarní rovnodennost nastane 20. března v 17. hodin, 16 minut, přináší první jarní den. Od tohoto dne se noc zkracuje a den prodlužuje, což trvá až do letního slunovratu, kdy je den dvakrát delší než noc.

roduslava_jaro_6

Kdo z nás by se netěšil na jaro! Na teplé paprsky jarního slunce zahánějící poslední zbytky zimního smutku, nenálady a chmurných myšlenek. Sluneční svit doslova umí rozsvítit naše myšlenky, zvládne vyčarovat nádherné teplo v našem těle, naději v duši a dokáže nás otevřít očekávání všem možnostem, které sebou jarní tep přírody a života přináší. Delší den a jeho světlo dodává svoji jedinečnou životodárnou sílu nejen živé přírodě, ale také nám, kteří k ní neodmyslitelně patříme.  Příroda se jednoznačně probouzí k životu a zve nás, abychom se k ní připojili. Využijme společně s našimi předky její podanou ruku a vydejme se v jejich stopách, nechme se inspirovat původními oslavami jarní rovnodennosti a jejich významem.

Oslava jarní rovnodennosti se považovala za jeden ze čtyř hlavních svátků v roce a provázel ji několikadenní cyklus svátečních obřadů. Jednalo se významný mezník v životě, kdy končila  nadvláda zimy a bylo třeba se s ní důstojně rozloučit, aby mohl přijít nový život, obnovil se jeho koloběh, bylo místo pro vše nové a začínající. Jedním z hlavních obřadů bylo vynášení stařenky Zimy (Smrtky, Morany, Mareny), jejíž figurína byla společně se vším starým a nepotřebným spálena, popřípadě hozena do vody či zakopána do země. S poděkováním a vděčností za vše, co přinesla, proběhlo symbolické rozloučení, které uvolnilo místo pro tzv. přinášení nového léta do vsi. Za tímto poetickým a zřetelně výmluvným názvem se skrývá další snad již zapomenutý obřad. Hned po propuštění Zimy přinášela děvčata naopak zpět do vsi pentlemi ozdobené rašící ratolesti, často kombinované s malou panenkou představující bohyni jara Vesnu. Celý průvod procházel vesnicí za zpěvu, tance, s radostí nad znovuzrozením. Podobně důležitým a cenným rituálem byla ochrana klíčících semen v zemi, která zajišťovala budoucí úrodu, stejně tak jako vzpomínka na zemřelé, kteří byli vnímáni jako ochránci budoucí úrody. Nechyběla ani obřadní jarní očista, při níž se lidé šlehali zelenými ratolestmi a polévali pramenitou živou vodou.

Vzpomeňme také na obřadní potraviny, které měly svůj význam a rozhodně nebyly nabízeny ani požívány nahodile, ve spěchu, bez úcty a vděčnosti. Při hostině, která vyjadřovala poděkování za nové síly, vzkříšení a obnovu, se podávalo sváteční pečivo z nejlepší mouky, životadárná vejce, tvaroh, máslo, med, vše doplněno jarními bylinkami jako posly prvních nových jarních sil přírody.

roduslava_jaro_3

Potěšme se pořekadly, která dodávala našim předkům víru v jejich  životech. Říkalo se, že ten, kdo při prvním úderu jarního hromu zvedne něco těžkého, bude po celý rok silný a zdravý. Můžeme po jejich vzoru v prvních teplých jarních dnech zkusit přivítat rusalky na březích řek, potoků či rybníků. Probouzí se ze zimního spánku, vychází na břeh, kde tančí a přivolávají na zem  potřebnou rosu a vláhu. Aby se měly lépe, přiložme ruku k dílu a pomozme s čištěním studánek, ve kterých víly podle dávných pověr žijí. Zdá se vám to jako pohádka? Snad, ale právě pohádky, lidová slovesnost a přísloví vycházely z obyčejného života, do něhož přinášely chybějící lehkost, porozumění, chápající vhled, přijetí a pochopení.

Jarní vánek přináší vůni prosáknutou čistotou, novostí a očekáváním. Dávné hospodyně prováděly důkladný úklid v domech, chlévech, na zahradách. Staré a nepotřebné věci a smetí pálily, odnášely za vesnici, zkrátka i v této podobě se zbavovaly všeho, co již nebylo k potřebě. I my dnes známe ten pocit, kdy zimou zašpiněná okna propouští jen slabý svit lákavého jarního slunce a neodbytně nás zvou k jejich očistě. A většinou se pak zcela spontánně rozhodneme v úklidu pokračovat. Co na tom, že dnes již staré věci nepálíme, nemáme chlévy, které bychom vysmýčili. I tak cítíme potřebu naladit se na jarní sílu, energii a využít její potenciál.

Dejme sami sobě co nejvíce vnitřního prostoru a vnějšího času, dopřejme si vlastní spojení s energií jara. Je úplně jedno, jak to kdokoli z nás udělá. Možností je opravdu nepřeberné množství a v každém je ponechána z dávných časů právě ta jeho jedinečná a vlastní. Čeká na své objevení a otevření. Třeba v podobě první jarní květiny, kterou potkáme na cestě z práce, přes procházku jarním podvečerem vonícím příslibem nových začátků až k vlastním rituálům vycházejícím z vědomého spojení s našimi milovanými. Inspirace jsou neomezené, pokud se do hranic vlastní omezenosti neuzavřeme my sami.

Autorka: Romana Junková

dekor

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.