S proudem nebo proti proudu
S proudem nebo proti proudu
To je otázka, kterou si čas od času klademe všichni. Nebo alespoň ti z nás, kteří se zamýšlí nad tím, kudy a jak se ubírat svým životem. Možná takhle řečeno to zní snad pateticky nebo nabubřele, ale není tomu tak. Je zdravé se někdy pozastavit nad tím, jak to máme.
A právě aktuálně adventní čas je od nepaměti jednou z vhodných možností, kudy na to. Vždy tomu tak bylo, jen dnes už jsme zapomněli. Nebo ne tak úplně, občas si ještě dokážeme vzpomenout, ale ten čas, znáte to....? Ještě stihnu tohle a tamto a pak, snad, slibujeme si, spočinu a popřemýšlím.
Inu, je to na nás. Kdo opravdu touží a potřebuje vnímat, jak to má s tím proudem, není to o čase. Není to ani o velkém zamýšlení či přemýšlení. A možná to není ani tak o vlastním slově proud...
Protože co si představujeme pod pojmem proud? Jak to máte vy? Co je na první dobrou pro každého z vás za tím obyčejným slovem? Kolik lidí, tolik názorů, dojmů a pocitů.
A je to správně, protože tak jsme stvořeni , tak vnímáme svůj svět. V jedinečnosti a odlišnosti. Nechme nyní stranou obecně známé definice tak, jak se nám prezentují v tisku, na sociálních sítích, v médiích. Vážně už toho bylo mnoho napsáno.
Mám návrh na jedno zjednodušení. Zkusme nahradit poněkud ošuntělé a zprofanované slovo "proud"slovem Život. jak to vnímáte? Jak to cítíte? Můžeme být s životem nebo proti životu? Divné, co?
A není to se slovem proud podobné? Kdopak jednoznačně a zodpovědně posoudí, který proud je správný? A jestli toto je s proudem nebo proti němu? Přirozeně nemluvíme o hrubém porušování lidských principů, zákonů, etiky. Ale o tom, co je momentálně in, v kurzu a co je lichotivé většině. A jak je na tom potom tedy ona pomyslná menšina? Ta, která má jiné nastavení, jiné hodnoty, odlišné prožívání a názory. Označíme ji, že je proti proudu? Nebo se dokonce sami onálepkujeme, že jsme proti... A nezařadíme se i tímto výrokem do hodnocení a posuzování? Jsem ještě in... nebo jsem vlastně proti... Hm a k čemu nám to bude?
Jak je to s Životem. Cítíme snad že jsme někdy proti životu a někdy zase s ním? Není to zvláštní? Není to protimluv? Život tady jednoduše a obyčejně JE a tento dar žijme tak, jak je nám příjemně a milo. Dělejme to bez ohledu na směry, proudy, diktáty, posuzování a provnávání.
Stávající čas, kdy čekáme na symbolický návrat slunce a tma je nám větší společnicí, než bychom si přáli, nabízí ideální příležitost k splynutí s Životem. Necháme se stále ještě zlákat většinovým úprkem do obchodů všeho druhu? Podlehneme shonu, diktátu doby a hmoty, nákupům a hromadění? Vtáhne nás dav spěchajících, netrpělivých a vystresovaných lidí do své energeticky náročné a nezdravé sítě?
Sami si, prosím, najděte vlastní odpověď. Každému, co jeho jest a je to tak správně a v pořádku. Pokud někdo stále ještě potřebuje zkušenost, kterou nabízí naše moderní, neosobní a chvátající společnost, nechť si ji prožije naplno, s veškerým efektem, který sebou nese. Je to poučné a užitečné.
Kdo má jiné priority, vyznává jiné hodnoty a má potřebu být čím dál více sám se sebou, ten vítá tmu i jako zdánlivě nevlídnou společnici. Přináší ticho, klid, možnosti nevídané. Co na tom, že ji může také provázet strach, neklid, nepohodlí? Vždyť to je také Život sám. Ta troška nepohodlí stojí za to.
Až se slunce vrátí, pomůže těm, kteří vzdali hold Životu ve všech je formách, v celé jeho pestrosti. Ti, kteří s odvahou, citem a pokorou nezavřeli dveře před temnější stránkou sebe samotných, s radostí mohou sklízet plody své součinnosti s Životem.
S jeho silou, bohatstvím. S jeho vlídností a bezpodmínečnou podporou. Kdykoli a kdekoli.
Věřme mu a nechme jej plynout tak, jak umí jen on sám.
Autorka: Romana Junková